Je mi zle a nevim jak ven

9. listopadu 2014 v 21:12 | Blink
Ležim sama ve tmě. Teda - sama nejsem. Společnost mi dělaj ty dva. Ale to znamená že sama sem. Sama víc než kdy jindy, víc než když si v půl jedný v noci vylezu na Most Inteligence a tam si brečim do rukávu. O dost víc sama. Bezmocná cokoli udělat, jenom ležet a snažit se neslyšet. Nemoct se ani pohnout, jenom si prostě přát aby to už přestalo. Zavírat před tmou oči jako by to mohlo pomoct. Schovávat si hlavu. Zacpávat si uši.

Nic z toho nepomůže.

Nic z toho nepomůže a já se prostě cejtim jako kus hovna. Odkopnutá. Protože na mě nezáleží. Nezáleží kurva na tom, že ležim o metr dál, že taky žiju, dejcham, že taky cejtim.

Možná že kdybych byla jiná, kdybych zvládla být sama sebou, najít tu rovnováhu, tu jistotu sama v sobě, možná by to takhle vůbec nemuselo bejt. Možná bych byla vyrovnanej a sebejistej člověk, kterej se tmy nebojí, kterej se nebojí sám sebe. Kterej se nebojí říct Já taky žiju.

Je mi ze mě špatně. Potácim se v hroznejch depresích a prostě nevim jak ven. Nevim kdo sem a nevim co chci bejt. Je mi jenom zle sama ze sebe. Je mi zle. Zle. Ty věci co se děly poslední dny to prostě jenom nastartovaly, protože to co sem zažila mě jenom donutilo si tohle všechno uvědomit. Jsem smutná, jo sem hodně smutná a je mi kurva zle.

A nejhorší na tom všem je, že to nedokážu nikomu říct. Ani mojí nejlepší kamarádce, osobě, který důvěřuju víc než sama sobě. Protože tohle mezi nás staví bariéru, kterou nechápu a neumim odstranit. Bojím se, že když jí tohle všechno vybliju pod nohy, jenom jí to ublíží. Nechci aby kvůli mě čehokoli litovala, protože já bych se na jejím místě zachovala úplně stejně. Já jsem ta, co trpí přehnanou sebelítostí, nedostatkem sebevědomí a zasranym akné na ksichtě. To sem já. A proto si za to můžu sama.

To ale furt nic nemění. Protože je mi furt zle. Strašně zle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama