Včerejší strach

2. listopadu 2014 v 2:43 | Blink
Ve sprchovym koutě, teče voda ledová a ty si pěknej dezolát.

Kdyby nebylo půl třetí v noci a mě se právě nestala ta divná příhoda, která vlastně vůbec nebyla divná, spíš strašně zoufalá, asi bych sem nepřišla blejt. Jenže se to prostě zase jednou seběhlo a já mám chuť to ze sebe dostat. Podhrabat se pod nánosem prachu a rozkašlat se z toho jak se rozvíří. Teda ne že bych už nekašlala i tak dost.

Potloukám se po Holešovicích a sbírám flašky od piva. Jsem pěknej dezolát. Jo, jo. Hm. Ten pocit když vám naplno dojde že ste v prdeli. A to je pak volba mezi povlečním se zebrama, okousanym klíčem, přítelem na telefonu, prohořelejma botama a italskejma pralinkama. Jo, italský pralinky vyhrály. Jedinej důvod proč teď píšu.

Umřela. Bylo jí skoro sedumnáct. Takhle zblízka jsem na smrt ještě nekoukala. Vzalo mě to, ne moc, asi ne dost. Asi bych to nikomu neřekla nahlas, od toho je vlastně blog žejo, ale já dost přemejšlela. O smrti. Došlo mi, jak moc je skutečná, jak moc blízko a jak moc pravděpodobná. Řekla bych, že se bojim. Je ještě moc věcí co potřebuju stihnout. Dost. Řekla bych, že sem přehnaně paranoidní ať jde o cokoli.

Pod kaštanem. tam co je ta cukrárna, která je v noci zavřená a přes den otevřená, četla Gellnera, počítala kostky v chodníku a pak se vyspala s číšníkem.

Zajímalo by mě, kdy se tohle stalo. Nevim co se sebou.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama