Vanilka

8. února 2015 v 19:13 | Blink
Ty řekneš, já jdu. Láska prochází camelkou. Tenhle článek jsem začala psát před měsícem a z toho původního textu nezůstalo nic. Jenom název. A už si vůbec nepamatuju proč se to menuje vanilka. Chtěla bych si vzpomenout. Možná je to podle toho vanilkovýho rumu z Něměcka. Možná jo. Těžko říct. Každopádně byl fakt dobrej. Ale to už je jedno.

Mam divný sny. Jedno místo, jeden kluk, jedno gesto. Adršpašský skály v zimě, právnická fakulta, bazén v Podolí. A všechno je v těch snech děsně temný a pokřivený. Tramvaje jezděj moc rychle, pára je moc hustá. Nepochopitelný.

Chtěla bych zpátky do Narnie, protože jedině tam a nikde jinde, zvládnu nakrájet cibuli tak najemno, tak moc se usmívat a cítit se tak živě. Brodit se po kotníky v novinách, dávat jednoduchému "deš na balkón" takovej význam a tetelit se štěstím z obyčejný židle. To sou momenty který zůstanou. Stejně jako vzpomínky vyvařený spolu s moduritem, zamíchaný spolu v třílitrovym kanystru od šťávy a ztracený v bichli trestního zákoníku. Některý věci prostě nestačí napsat nebo schovat v hlavě, některý věci se musej zažít, musí se z nich vysát ta atmosféra až na dřeň a jediný co vám zůstane sou nejasný obrazy v hlavě a mlhovej zakódovanej opar štěstí všude v těle. Je to ta nejhorší droga co sem kdy poznala - štěstí.

Prostě chcete víc. Pořád. Vždycky.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama