Prosinec 2015

Žiješ?

30. prosince 2015 v 23:57 | Blink
Vodka k snídani. Čaj stydne, alkohol stoupá do hlavy. Žiju, snad, nevím určitě - není tu nikdo další kdo by to zkontroloval. A na mě není spoleh. Balený cigára. Opuštěný ruský mesta. Jsem v tomhle domě jedinej člověk, kterej je naživu. Připadám si jako v hrobce plný zombíků. A nejím maso. Červená flanelka co mi je po kolena a v náprsní kapse chrastí krabička sirek. Čekání na metro. Vidím duchy. Nebo si je spíš představuju. V autobuse, na smícháči u stojanu na kola, v unijazzu na protější židli, na noční uhelce mezi polema, všude tam, kde jsem, si tě představuju. To, jak se tváříš, co si myslíš, když mě vidíš. Jsi zděšenej? Překvapenej? Znechucenej? Napsala jsem básničku. Jedinej zdroj světla je lampa na stole. Probdělý noci plný ťukání do stroje. Vyrostla jsem s tím zvukem, usínala s tím zvukem. Budím se po poledni. Nesplněný cíle - pocity provinilosti. Řešení: víc čaje, víc černýho čaje. Bez mlíka, pro tentokrát. Vodka k snídani a slunce v duši. Dneska jsou vidět hvězdy, ale elfové nikde. Dostojevskij v kapse, je to malá milá knížka. Něžná. Vylitej čaj ve žlutý plátěnce. Čaj, čaj, čaj.

Kdy jsem se odnaučila psát celý věty? Umím už jen ty s otazníkem na konci. Myslím v ruštině. Rusky umím šest vět. Unknown Pleasures jsou démoncky příznačný pro některý chvíle, ale jindy chceš jenom poslouchat písničky o tom, jak je někomu fajn. Starý samizdaty mýho táty - naivňoučký svědkové tehdejší doby. Storry s dvěma r, Johny s jedním n. Místo absintu zelenou. Žiješ? Heroin od Velvet Underground. Lou Reed je mrtvej. Štětce ponořený v černý vodě starý několik tejdnů, ve sklenici od medu. Kafe se skořicí. Už zase neumim psát celý věty. Přijde mi to dramatičtější nebo co? Prsty omrzlý z vlezlý zimy za oknem - problémy kuřákovy. Dávej si pozor. Jsem naivní, asi. Myslím si to o sobě často.

Máš černý oči, máš úplně černý oči. Je to divný, protože ve skutečnosti určitě nemáš černý oči, to nejde mít černý oči. Ale když si snažim vybavit jejich barvu, pamatuju si jenom černou. Zamračenou černou. Prázdnej dům, mrtvej dům. Deska hraje na gramofonu v obýváku. Když jsem sama, umím tančit. Tenhle smutnej zimní tejden plnej nenaplněný touhy a nočních sídlišť.

Je mi to líto, ráda bych napsala plnohodnotnej článek. Plnej opravdovejch vět. Chci. Ale nejde mi to, a do hlavy se mi pořád tlačej jenom tyhle obrazy, tyhle hnusnokrásný útržky a já si je chci schovat.